Třetí delfinoterapie

Psal se rok 2017

Celý rok jsme se snažili shromažďovat finanční prostředky, ale nějak jsme tušili, že se nám nepodaří odcestovat na delfinoterapii. Na konci srpna nás navštívila naše úžasná sousedka a zeptala se, kolik nám chybí peněz, abychom mohli jet. Byli jsme velmi překvapeni. Její slova zněla: 

"Chci aby Kubík odcestoval na delfinoterapii, vidím ten neskutečný posun ve vývoji a já ty peníze pro něho seženu." 

Samozřejmě mi hlavou probíhaly myšlenky, na jaké místo bychom jeli, máme vůbec s manželem dovolenou??

Odlet 3.10.2017

Nechtěli jsme nic podcenit, ubytování domlouváme přes českou cestovní kancelář, kde není možnost odletu z Ostravy a tak volíme Prahu. Už teď je nám jasné, že cestování bude náročné, 350 km jen na letiště. Zajistit lístky na vlak do Prahy, transfer na letiště, nemáme moc času a já po nocích vypisuji dotazníky, píšu vše potřebné, abychom mohli odcestovat. Potřebné také bylo nakoupit a zajistit dostatek léků do zásoby.

Den "D"

Brzy ráno vyrážíme, poslední kontrola zavazadel. Cestou vlakem Kubík baví všechny okolní spolucestující ve vlaku, ale je to v mezích normy. Průvodčí nám sděluje, že transfer na letiště je zrušen, jelikož měl vlak zpoždění. Máme naštěstí dostatek času, cca 5 hodin zbývá do odletu. Jsme v Praze a mě zvoní telefon: 

"Váš transfer je připravený". 

Šťastně jsme vyjeli směr letiště. 

Cestu letadlem Kubík zvládal s obtížemi. 

Jsme v Turecku, přistáváme ve 22.30. Velmi nás překvapilo cestování po sezóně, žádné davy lidí, rychlá kontrola a výdej zavazadel. Hledáme delegáta CK, který nám předává informace ohledně ubytování a první schůzky, která se koná hned druhý den. Nastupujeme do připraveného mikrobusu a konec našeho cestování je už v dohledu. Kubík je velmi unavený, cestou se mu udělalo párkrát zle a zvracel. Jsme v hotelu, velmi unavení, Kubíčka jsme přesunuli rychle do postýlky.

Hotel

Ráno vstáváme do krásného slunečného dne, seznamujeme se s hotelem, kde co je a vyrážíme na snídani. Je tu málo lidí a to nám maximálně vyhovuje. Kubík je nadšený z dětského bazénku a atrakcí pro děti. Prozkoumává okolí kolem toboganu. Procházka k moři cca 5 minut chůze. Pláž v Kemeru je oblázková, ale vyřešený stup do moře po schůdkách a také velké pytle s pískem velmi oceňujeme. U moře je občerstvení i menší svačiny. Písek pro děti. První den máme odpočinkový a jsme domluveni s paní Zuzanou Matheovou (terapeutkou), že se setkáme v odpoledních hodinách, kdy dorazí za námi na hotel. Stihli jsme i schůzku s delegátkou, která nám sděluje jaké možnosti výletu jsou v Kemeru. Vysvětlujeme, že náš pobyt je jiného zaměření, že náš syn bude chodit každý den na delfinoterapii. Trošku nás zarazilo, když nám řekla, že v Kemeru to není moc na "úrovni", že delfinárium je zastaralejší a že se zde nedělají ani show.

Kubík se samozřejmě předvádí hned ze startu. Máme vyhráno, Kuba navázal velmi přátelský vztah. Od prvního dne je to teta KAKAUKO (!čauko kakauko! byl jejich pozdrav), poslední upřesnění v kolik hodin nám začíná terapie a za jak dlouho jsme schopni se přemístit do delfinária.

Velmi nás překvapilo, že tento komplex nebyl "obehnaný" vysokým plotem, žádná ochranka jako jsme znali z Beleku a Antalye. Zde mohl kdokoli vstoupit a zaplatit si jízdu s delfínem a samozřejmě se vyfotografovat.

Pomalu se vzdorem soukáme Kubu do neoprenu, nezapomenout léky, připevníme na šňůrku brýle a Kubíka předáváme terapeutce Zuzce. S manželem stojíme na druhé straně bazénu a čekáme, co bude následovat. Trenér rychle pochopil, že Kubík není hrrrr a tak mu nabízí ryby, aby nakrmil delfíny, to ho opravdu zaujalo. 

Po chvilce přemlouvání a protestování, že je voda studená, nakonec zvítězila Zuzka.

Dva delfíni začínají sonarem "skenovat".... jeden míří na hlavu Kubíka. Po chvíli se začíná Kuba nudit a tak protestuje. Trenér Nihat pohotově reaguje a dává povel k jízdě, poprvé vidíme jízdu na břichu delfína (z našeho pohledu to bylo velmi pohodlné, Kuba se držel oběma rukama a necákala mu tak voda do obličeje, což ho hodně znervózňuje), poté házení balonu, pusinkování, hlazení, cákání. To ho natolik zaujalo, že si poprvé zvedá víčko a zkoumá co se to tu vlastně děje. Velmi nás překvapila pohoda, žádný stres, dokonce i často terapie trvala déle než vymezený čas. Zda to bylo tím že byl konec sezóny a nebylo tam tolik klientů....těžko říct..

Následující terapie

Kuba se ptá: "Dnes půjdeme na delfíny?"

Maminka: "Ano"

Kuba: "Delfíni jsou pro mrňata." 

Kuba v mezích normy spolupracuje, neopren se nám daří obléci v rekordním čase. Zkouší protestovat, ale ví , že to nevyhraje. Jsme překvapení.

Den - čtvrtý

Už cestou do delfinária, Kubík pořád říká Zuzce "matka a taťka se mnou". Dnes nám Zuzka umožnila, že jsme šli celá rodinka do bazénu, bylo to úžasné. Kuba byl velmi klidný a ve vodě pořád něco vykládal, byla to chvíle, kdy velmi projevoval emoce.

Mile nás také překvapilo, že Kubík chodil spát před půlnocí, protože jinak trpí nespavostí.

Cesta domů

Trošku nás potrápily uši při přistávání. Z Turecka jsme odlétali ve 23:00 hodin, přistání v Praze bylo v noci a tak jsme řešili, jak se dostat domů. Manželova dcera se nabídla, že nás vyzvedne na letišti. Vše klape podle domluvy a my už se těšíme domů. Všichni už odešli a my stále čekáme na jeden kufr. Kufr se ztratil. Reklamace se protáhla o hodinu a půl. Náš kufr letěl do Glasgow. Jsem ráda, že při balení věcí v Turecku, jsem léky rozdělila do každého kufru a nemusím hned obvolávat lékaře. Musím říct, že v Turecku jsme byli třikrát, ale oblíbené turecké lázně jsme bohužel nenavštívili.

Závěrem bych chtěla poděkovat Zuzce Matheové za trpělivost, krásné zážitky a velmi milé setkání.

Děkujeme Všem dárcům, kteří celoročně pomáhají sbírat elektroniku a víčka a v neposlední řadě donátorům, bez kterých bychom tuto terapii finančně nezvládli.

Postřehy a Kubovy perly

Kubík si hraje na číšníka... sociální dovednosti